Zahájení animátorského kurzu

    V pátek 19.10.2007 jsme se my (snad) budoucí animátoři sjížděli na faru do Příchovic. Podle e-mailu, který narychlo rozeslala Petra ještě ve středu večer jsme se měli dostavit na 18:00 hodinu. Když se některým z nás podařilo dostavit se na stanovený termín a místo, záhy jsme se dozvěděli, že Petra s Vláďou a týmákama odjeli do Desné na Mši svatou. Využili jsme tedy nastalý čas k ubytování a zběžnému seznámení s novými tvářemi.
   
    Když jsme se ubytovali a trochu pokecali, přijel Vláďa s týmem a mohla být i večeře. Po večeři nám to teprve započalo. Samotný kurz byl až v sobotu, ale večer jsme si zahráli jednu seznamovací hru. Při této hře si každý nalepil čistý štítek pro jméno a poté jsme se vzájemně oslovovali a každý vzájemně si doplňovali písmenka ze jména a sdělovali informace o sobě. Potom jsme se postavili do kruhu a řekli svoje jméno a ten, kdo dopisoval písmenko měl říct, co o tom člověku ví.

    Poté jsme se sesedli a prozrazovali jsme na sebe, jaké máme zkušenosti a kdo je již animátor a kdo ještě není a neví, co má od toho očekávat.

    S tím týmáci počítali a dali možnost, že sikaždý vzal papír a napsal naň to z čeho má obavy a jaké jsou jeho očekávání z animátorského kurzu.

    Byly to celkem zajímavé věci, ale čas velmi postoupil, takže nezbývalo než jít spát.
   
    Ale před spánkem ještě musí být modlitba. Modlitbu jsme neměli, ale přímo adoraci, kdy jsme dávali jako oběť sebe sama – fotku, nebo osobní předmět, který každého charakterizuje. Spát se nám ani moc nechtělo, ale museli jsme. Budíček byl naplánován už o půl hodiny dřív, než je na Příchovicích obvyklé – na 7:30h.

    Ráno nám Šašek zahrál na kytaru celkem zajímavý budíček a i ten, kdo nechtěl se vyhrabat ze svého vyhřátého spacáku, tak se odhodlal vylézt ven. K překvapení všech, krom týmu, jsme nemohli uvěřit vlastním očím při pohledu z okna. Všude bylo bílo.

    Po snídani následovalo slovíčko na den <Jan 3:16> před nímž nás Vláďa informoval, že P. Jenda Balík je na cestě, ale letních pneumatikách. Během slovíčka naštěstí dorazil, takže se mohl naplno věnovat nám budoucím animátorům. Ve své podstatě jsme se dopoledne bavili o lidských letorách (povahách). Každý jsme si udělali testík, abychom věděli, jakou kdo máme povahu. Bylo to velmi poučné. Po obědě nám ještě Jenda povídal něco málo o povahách a asi okolo třetí nás musel opustit, protože zase pospíchal kvůli kněžským povinostem.
   
    Po jeho odjezdu jsme teprve mohli mít siestu. Siestu trávil každý po svém. Většina kluků šla hrát fotbal, což nebylo zrovna ideální, když sníh rozbřednul a všude bylo dost bahna a vody. Když se opět navrátili na faru byli měli pěkně kropenaté nohavice a durch promočené boty.
   
    Po siestě měl P. radek Vašínek na programu katechezi. Snažil se nás také trochu aktivně zapojit a chtěl, abychom nakreslili, jak si představujeme Boha. Většina jsme se shodli, že ho nelze ztvárnit. Takže ten kdo chtěl nakreslit nějaký obrazec, tak se převážně jednalo o symbolické ztvárnění – trojúhelník a oko, srdce na kříži, znak pro nekonečnost, …

    Se vším, co bylo na papíře, tak ve své podstatě Radek souhlasil. Pak pokračoval dál v katechezi, ale jak jsem uváděl, snažil se nás aktivně zapojovat. Rozdělil nás do tří skupinek, kdy každá měla dumat nat určitým tématem: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího“, „Člověk“ a „Víra“

    Když jsme dost hloubali nad daným tématem, tak byl poté vybrán jeden z každé skupinky a říct, na co jsme přišli. Radek nás potom ještě doplňoval. nakonec se to všechno protáhlo asi o půl hodinky a místo na sedmou jsme šli na Mši na půl osmou.

    Po Mši následovala večeře a po ní velmi zajímavá hra zaměřená na komunikaci schopnost si zapamatovat. Museli jsme se ve skupince rozdělit tak, aby někdo běžel najít básničku, naučit se jí a potom s ní přiběhnout za tím, kdo se jí naučí z jeho převyprávění a poté jí „donese“ ke kontrole. Neakceptovala se žádná chyba. Nevím, zda bych si vzpomněl ještě na nějakou básničku, ale rozhodně jsme se u toho všichni pobavili.

    Po hře už bylo celkem pozdě a tak jsme si dali nadívaný desátek (každý si dal jeden zdrávas) a potom jsme si Příchovicky popřáli dobrou noc. Během modlitby i přání jsme byli ozářeni jen světlem svíce.

    Sice bylo už velmi pozdě, valná většina byla ještě v sále a měnili si kontakty. Jenže ráno měli celkem problém se vstáváním. Vstali až těsně před snídaní. Budíček byl totiž tentokrát trochu jiný. Nejprve ukolébavka a potom něco rychlejšího, ale většina stejně spala dále.

    Když jsme byli po nedělní snídani byl na řadě úklid fary a poté odchod na Mši svatou. Po Mši měl ještě P. Vláďa Novák ještě krátké povídání a po půl hodince se podával oběd. Někteří z nás s obědem pospíchali, neboť nám jel už ve 12:48 autobus směr Černý most, takže my z Turnova, Mladé Boleslavi a Hodkovic jsme měli co dělat.

    Naštěstí nás Honza z Týmu odvezl k Motorestu odkud odjížděl autobus. Díky tomu jsme to všechno stíhali bezproblémově.

    Celkový dojem z prvních animátorů je naprosto perfektní. Očekávání jsem neměl žádná. Jen jsem se těšil. A taky bylo na co;-)

    Mějte se moc hezky a brzy naviděnou a ne jen na animátorech.

    Petr Petr (PGP)